Je
to již dávno.
Vedla jsem tenkrát , jako vždy po ránu, našeho čtyřletého synka do mateřské
školy. V ten den tam šel opravdu rád. Měli slíbeno od paní učitelky, že pojedou
autobusem na výlet do zoologické zahrady na Lešnou.
Před odchodem jsem mu ještě jednou připomněla, že před školkou bude stát
autobus, děti do něj nastoupí a pojedou se podívat na opičky, slona a na jiná
zajímavá zvířátka.
Stalo se ale, že jsem si doma zapomněla nějakou důležitou věc
- snad peněženku nebo
jízdenku na trolejbus. Povídám tedy
synkovi: „Běž pomalu po chodníčku, já se rychle vrátím domů a pak tě doženu.“ A
on že jo.
Když jsem ale po chvilce vyšla z domu, synka jsem neviděla.
Že by si pospíšil a byl již ve školce? Ta byla nedaleko. Po chodníčku podél
silnice jen přes dva bloky domů. Ale jaké bylo moje zklamání... Autobus
obklopený houfem dětí před školkou již stál, ale náš chlapec mezi nimi nebyl.
Učitelky se dušovaly, že tam vůbec nepřišel.
Začala jsem ho hledat. Obešla jsem celé okolí, kdekoho jsem
se ptala, ale nikdo ho neviděl. Celá zoufalá vydala jsem se zpět do školky.
Autobus s malými výletníky tam již nestál, ale ode dveří na mne mávala paní
kuchařka i s naším synkem a volala, že se našel. Omylem prý nastoupil do
linkového autobusu, který zrovna zastavil na zastávce poblíž školky a odjel
s ním do města.
Řidič autobusu, upozorněn cestujícími, že má ve voze dítě bez
doprovodu rodičů, které tvrdí, že jede na výlet do zoologické zahrady, požádal
některého z nich, aby byl tak hodný a odvezl chlapce zpět. Jeden z nich se
uvolil a odvezl ho.
A tak vše dobře dopadlo. Bohužel ne pro toho obětavého pána -
tomu tenkrát uletělo letadlo do Prahy, kam měl namířeno z holešovického letiště.
Mrzelo mě to velice, ale on tvrdil, že to udělal rád. Dodnes jsem mu za to
vděčná.
Synkovi jsme nepodařený výlet vynahradili. O víkendu se do
ZOO vydala celá naše rodina. Od té doby jsem ale již byla opatrnější. Člověk
totiž nikdy neví, jaký nápad se v takové dětské hlavičce může urodit...
Mirka Pantlíková