Pútec a lelíky

    Nedávno  byl v odpoledním vysílání  brněnského  rozhlasu  vysílán pořad,  zaměřený  na slova málo známá, zapomenutá, neboli mírně archaická. Jeho součástí býla i soutěžní otázka pro posluchače,  jestli vědí, co znamená slovo putec.  Po chvilce, kdy se nikdo neozval, host pořadu, známý brněnský „jazykozpytec“vysvětlil, že slovo putec znamená pěšinku, neboli chodníček ve vlasech,  přesněji řečeno - v účesu. Poznamenal k tomu, že tento pojem je pro většinu posluchačů, jak vidět, neznámý...

     Nevím jak pro koho, ale pro mne tento pojem neznámý není... Jako dítě jsem se s ním denně setkávala a to v souvislosti s jiným, dnes již také archaickým slovem - lelíky. Do svých patnácti let jsem totiž nosila copy, lelíky, které mi maminka po ránu denně zaplétala. A neměla toho málo. Zaplétala je i mojí mladší sestře -  a  sobě. Maminka  měla totiž jeden silný cop - lelík, a my se sestrou každá po dvou. To máte dohromady pět lelíků a když k tomu připočtete po dvou tenčích lelících, které jsme měly já i  sestra ještě každá nahoře po stranách hlavy, ty se vplétaly do těch spodních, co sahaly až na záda, dělá to v součtu s tím maminčiným zaplést denně po ránu devět lelíků. Naše lelíky byly prostředkem hlavy rozděleny  pěšinkou, zvanou pútec. Ten musel být rovný jako podle pravítka, ne nějak pokřivený nebo nedejbože klikatý. To by se pak říkalo s prominutím, že vypadá „jak když volek š.í.“ Ach jo, kde jsou ty časy... Když nám bylo patnáct, šly jsme studovat do města na střední školu a  vlasy jsme si  podle  tehdejší módy ostříhaly. Poté jsem nosila po nějakou dobu tehdy módní „koňský ohon“, ale později jsem si moje hezké husté vlasy kazila i trvalou. Mamince se to vůbec nelíbilo a říkávala:  „Tak proto sem se tak dlúho trápila se zaplétáním vašich lelíků, abyste dneska vypadaly jako opice?“ Nic nepomohlo naše vysvětlování, že je jiná doba a tak dále..., dlouho se s tím nechtěla smířit. Sama se svým stříbrošedým silným copem do pasu vydržela až do konce, do svých čtyřiaosmdesáti  roků. To jsme ji ho pak zaplétaly zase my dvě se sestrou...

       S dnešní módou některých mladých děvčat by byla určitě spokojená. Obě dlouhovlasé dívky našich vnuků nosí hladký účes  s pěšinkou - s pútcem uprostřed hlavy – a  i ty copy si občas zaplétají.  A sluší jim to.

        Svět se mění, ale móda se opakuje – i  v těch účesech. A je to tak dobře.

                                                                                                                              Mirka Pantlíková