Kdo to má pořád poslouchat

    Božka z vedlejší kanceláře má neustále problémy. Každé ráno finišuje a protože se náš podnik nachází na kopečku, pořádně se zadýchá.
    Tuhle, zrovna po neděli, celá uřícená stojí u píchaček a šéf jde zrovna kolem: „Copak, Božka, copak?" Ujel vám vlak? Pokud je mi známo, chodíte do práce pěšky."
    Pane vedoucí, já mám dnes takový pech. Už jsem stála s oběma děckama u dveří, když se to stalo. Verunka se mi pos.... Co jsem měla dělat? Musela jsem ji převléct. Chvíli to trvalo a tak mi to nevyšlo."
   
Vedoucí, přivyklý respektovat problémy zaměstnaných matek, pokyvuje hlavou: „No, pro tentokrát snad..."

    Ale příští den, věřte nebo nevěřte, situace se opakuje. Pracovní doba začíná v sedm hodin, hodiny ukazují sedm deset, když Božka razí příchod. Ve dveřích se jako naschvál srazí se šéfem.
    „Pane vedoucí, vy mi to nebudete věřit, ale zase se mi stala taková nemilá věc. Tentokrát Bohoušek. Už jsem byla na chodbě, když se mi Bohoušek zabouchl v bytě i s klíči. Úplně jsem z toho byla nanic. Teprve soused mi dveře otevřel. Ještě štěstí, že byl doma. Je mi to trapné, ale opravdu jen kvůli Bohouškovi jsem to zase nestihla..."
    I tuto omluvu vedoucí s přimhouření očí respektoval, ale ať se to prý víckrát neopakuje!

    Je tu zase ráno, sedm hodin a Božka se krade po chodbě jako zloděj. Jako z udělání, dveře šéfovy pra­covny jsou dokořán. „Božka, nechtějte ze mne dělat zase hlupáka. Co je moc, to je moc. Zákoník práce platí pro všechny stejně. Vaše neodpovědné jednání vrhá stín na celé oddělení. Jak k tomu přijdou ostatní spolupracovníci? Janota  úderem sedmé hodiny sedí za stolem. Palečková  za dvacet let u firmy nezameškala ani minutu. Vokurka-vysedává tu, když je třeba, i po pracovní době... Naposled vám to toleruji, příště už bude zle!"

    Jako spráskaný pes se Božka šourá ke svému stolu. Bere na sebe pracovní plášť a dává se do práce. „Schytala to... Také sejí divím. Stojí to zato? Kdo má pořád poslouchat ty „blbý" řeči vedoucího? A potom kdo to odnese, když tu věčně není? Jenom my  a korunu za to neuvidíš..."

    Kolektiv kanceláře se ještě nějakou chvíli zabýval touto událostí a pak ztratil zájem... Janota se Skokánkem dál rozebírali poslední kolo hokejové ligy, Palečková s Malíkovou přetřípali poslední drby z paneláku, Vokurka si připravoval své obvyklé ranní menu.... Všichni tiše, aby nerušili Božku v práci. Přišla pozdě, má co dohánět...

 Mirka Pantlíková

MPantlikova@seznam.cz