Hoóří !!!

   Stalo se to v době, kdy jsme ještě pravidelně co tři týdny o víkendech navštěvovali naše staříčky.

   Zase bylo jednou takové krásné jarní sobotní dopoledne a my přijížděli, pracovně naladěni, cestou pod vinohrady kolem sklepů nahoru k naší chalupě. Tam nás již před rozkvétající zahrádkou vítali dědeček s babičkou.

     Ale jen co jsme vešli dovnitř, zaslechli jsme z venku sirénu a zvuk projíždějícího hasič-ského vozu. Vyběhla jsem před dům a  vidím houf vzrušeně gestikulujících lidí, pádících směrem na Chmelínek. „Co se děje“ ptám se . „Ále, pod vinohrady hoří, tak se tam letíme podívat“ informuje mě jeden z nich.  „No, to je novina , to si nemohu nechat ujít. A že jsme si ničeho nevšimli, vždyť jsme před chvílí jeli kolem“ – divím se. Běžím rychle k našim zavazadlům a  vyhrabávám z tašky fotoaparát, abych událost zvěčnila. Fotografování je  můj koníček.  

    Ale jen co vyjdu na ulici, vidím, že se skupina zvědavců vrací zpátky. Na můj dotaz jeden z nich jen zklamaně mávne rukou. „Ále, už je po ohni, hořela enom tráva, ale už ju uhasili. Byly při tom dvě  hasičský auta.“

    Tak to dobře dopadlo - ale přiznám se, že jsem byla také trochu zklamaná. Žádný dokument o požáru se nekoná... Maně mi to ale připomnělo kreslený vtip Josefa Lady. Na obrázku stojí proti sobě dva stréci. Jeden z nich drží v ruce fajfku a ten druhý se ho ptá. „Odkudpak sousede?“ „Ále, slyšel jsem, že na dolním konci hoří, tak jsem si tam běžel zapálit fajfku. Ale už to bohužel uhasili...“ (Tenkrát prý nebylo zápalek).

    Nicméně vypalování trávníků se nedoporučuje, je prý přímo pod zákonem. Nejeden takový ohýnek totiž zmárnil kus lesa, zapálil stavení, za oběť mu padl dokonce i člověk. Stalo se to předloni i v našem okrese. Buďte proto opatrní...

                                                                              Hezké jaro přeje

                                                                                                            M. Pantlíková