100 let od posvěcení evangelické modlitebny v Násedlovicích 1896 - 1996
Jak je tvůj příbytek milý, Hospodine zástupů! Žalm 84,2
Staršovstvo sboru Českobratrské církve evangelické v Dambořicích Vás srdečně zve ke sborovému dni, který se koná při příležitosti 100 LET OD POSVĚCENÍ EVANGELICKÉ MODLITEBNY V NÁSEDLOVICÍCÍCH
v neděli 3. Listopadu 1996
PROGRAM
9.00 BOHOSLUŽBY S VYSLUHOVÁNÍM SVATÉ VEČEŘE PÁNĚ káže synodní senior Pavel Smetana, zpívá pěvecký sbor
11.00 VZPOMÍNKY A POZDRAVY HOSTŮ
14.00 "KŘESŤANSTVÍ NA PŘELOMU TISÍCILETÍ" přednáší synodní senior Pavel Smetana, beseda s hostem
________________________________________________________________________________
Z historie Českobratrské církve evangelické v Násedlovicích
V dávné minulosti příslušeli věřící z naší obce zřejmě k žarošické farnosti, kam také odváděli desátek. Existenci fary v Žarošicích poprvé potvrzuje listina z roku 1326. Také v době husitské zůstala tato fara katolická, kdežto okolní feudálové a poddaní se přiklonili k protestantství a českobratrství. To vyvolávalo spory mezi žarošickými faráři a nekatolickou vrchností i poddanými. V roce 1541 odepřeli Násedlovičtí placení desátku do Žarošic, o několik let později byl farář dokonce fyzicky napaden násedlovickým úředníkem a vše se projednávalo na zemském soudě. Další stížnosti žarošického faráře se objevují na přelomu 16. a 17. století, kdy Násedlovíce odváděly desátek ždánickému faráři a později do bližších Želetic. K žarošické farnosti se Násedlovice vrátily až po třicetileté válce.
Husitství na Moravě nebylo zřejmě tak silným masovým hnutím jako v Čechách. Teprve v posledních třech desetiletích 16.století evangelíci ovlivněni táborskou ideologií většinou přijali luterství. Učení jednoty bratrské nebylo na Moravě rovněž příliš rozšířeno. Nejbližší sbor od nás byl ve Ždánicích. ale roku 1611 se už uvádí pouze jedna českobratrská rodina z Násedlovic - Margeta Vernerka a její dcera Anna.
Velmi těžce zasáhla naše země bitva na Bílé hoře a třicetiletá válka. Císař Ferdinand II. zakázal v roce 1624 všechny evangelické církve, jejich kněze vyhnal a svobodní obyvatelé, pokud se nechtěli stát katolíky, se museli vystěhovat rovněž. Nevolníci se vystěhovat nesměli, museli přestoupit na katolickou víru nebo utíkali z českých zemí tajně. Nikdo už asi nespočítá. kolik lidí tenkrát opustilo vlast. Mnozí historikové se přiklánějí k počtu 200 000 osob, rekatolizační nátlak byl skutečně obrovský. Proces pokatoličtění českého státu se táhl celé 17.století, ale nikdy se nezdařilo vyhladit ”kacířství” úplně. Zejména na venkově v prostých myslích vesničanů zůstala po generace tajně uchována víra tak odlišná od vnucované víry oficiální. Evangelická církev žila skrytě dál, Na začátku 18.století bylo organizační a duchovní vedení církve plně v rukou lidových vůdců. Nemáme však doloženo‘ kdo tuto funkci plnil právě v Násedlovicích.
Občas tajně s nasazením vlastního života navštěvovali evangelická střediska ordinovaní, teologicky vzdělaní, kazatelé z Uher a ze Saska, aby posloužili večeří Páně. Zprávy o tom, že by tajní kazatelé působili přímo v Násedlovicích, nemáme. Ale jistě nějaké spojení existovalo, protože je zřejmé, že se evangelická víra mohla udržet pouze tam, kde se lidé mohli alespoň občas účastnit večeře Páně. Velkou posilou pro tajné evangelíky byly knihy, zejména Bible kralická a spisy Jana Amose Komenského.
Ústním podáním se evangelických rodinách dědí vzpomínky na předky, kteří se ke své víře přiznávali kdysi pouze tajně. A protože jsou to vzpomínky cenné, dovolím si zde jednu z nich uvést.
Někdy kolem roku 1770 přišla do Násedlovic rodina Kadidlova. Opustili své bydliště na Vysočině v Pusté Kamenici, kde se živili jako tkalci. Utíkali do Uher, protože byli evangelíci a chtěli tam najít svobodnější poměry. Na noc se ubytovali v domě u Valentů /č.7/. Kadidlovi se v domě u svých hostitelů nejistě rozhlíželi. Na stěně v kuchyni neviděli kříž. Stejně nejistě se při večerní modlitbě chovali I Valentovi, až nakonec si obě rodiny navzájem prozradily, že jsou evangelické. Valentovi přesvědčili své hosty, aby už ve své cestě nepokračovali a usadili se v Násedlovicích, kde žije více evangelických rodin a všichni doufají, že už brzy se budou moci ke své víře veřejně přihlásit. Více než dvě stě let uchovávaná bible z roku 1766, kterou si sebou předkové z rodiny Kadidlů donesli, je dnes jediným svědectvím o jejich těžkém životě.
V roce 1781, 13.října, vydal císař Josef II. svůj proslulý toleranční patent, jímž bylo oficiálně proklamováno právo veřejných projevů pro tři náboženská vyznání - luterství, kalvinismus a pravoslaví. tato tři křesťanská učení nebyla sice zrovnoprávněna s katolictvím, dostalo se jim pouze statutu vyznání tolerovaných čili trpěných církví. Státním náboženstvím zůstalo katolictví.
Ke vzniku náboženské evangelické organizace a ke zřízení modlitebny či dokonce školy v určitém místě bylo třeba prokázat, že k věrouce se v nejbližším okolí přiznává minimálně sto rodin či pět set ”duší”. Nekatolické modlitebny neměly mít navenek kostelní ráz, především nesměly mít věže, zvony a veřejně schody rovnou z ulice. Poskytování bohoslužebných úkonů /křty, sňatky, pohřby/ nadále zůstalo v rukou katolických farářů.
Tolerančním patentem skončilo tzv.”temno”, sto šedesát let trvající pobělohorské pronásledování všech protestantů. Protireformace však měla za následek, že v průběhu prvního ”tolerančního” roku 1782 se k evangelickým vyznáním přihlásilo v celém českém království pouze kolem 50 000 obyvatel, tj. něco přes jedno procento celé populace.
V Násedlovicích se k reformované helvetské církvi přihlásilo roku 1782 osm rodin, celkem 36 lidí:
čtvrtláníci Josef Studený č.22 Josef Beran Č. 22
Matouš Hovězák Č. 15
Martin Konvalinka č.50
hofeři František Zelinka Č.66 Jan Valenta Č. 70
Martin Rybníkář č,39 Josef Škrhák č.73
V říjnu 1782 bylo povoleno zřízení sboru v Kloboukách, kam kromě obyvatel z Násedlovic patřili evangelíci z okolních 19 obcí. Sbor hned po svém založení patřil k největším sborům moravským. Jeho prvním kazatelem byl Pavel Šlachta, původem z Uher.
Cesty z okolních obcí do kloboucké modlitebny byly neschůdné, a proto již roku 1825 evangelíci z Dambořic, Bošovic, Heršpic, Rašovic a Násedlovic sepisují žádost krajskému úřadu o ustavení samostatného sboru v Dambořicích. Jejich žádost je však zamítnuta. Podobné prosby se pak ještě několikrát opakovaly. Nebylo jim vyhověno. Nepřála tomu vrchnost, proti byli také kloboučtí faráři, náklady na stavbu modlitebny v Dambořicích se jevily jako příliš velké.
Představitelé klobouckého sboru se však snažili rozvíjet církevní život v okolních obcích. Ne vždy to měli snadné, jak o tom svědčí událost z roku 1839 v Násedlovicích. Vikář Fabián Hronek míval ve vesnicích hodiny náboženství pro mládež a zároveň konal i pobožnost pro dospělé. Jednu neděli odpoledne byl i v Násedlovicích, kde se mělo shromáždění konat v domě Daniela Trumpeše /č. 118/. Na shromáždění však přijel i katolický farář ze Žarošic a vzal si s sebou i násedlovického pudrnistra Josefa Bajáka a rychtáře Josefa Tomka. Všichni tři se na vikáře osopili, dokonce ozbrojeni klacky, jak to, že koná shromáždění. Označili jej za soukromou osobu, která na to nemá právo. Využili chyby klobouckého faráře Šimona, který vikářův příchod neoznámil úřadům. Aby se aspoň nějak mohl vikář Hronek prokázat, nasedl Josef Trumpeš na koně a jel do Klobouk pro jeho listiny. Mezitím se mezi katolickým farářem a shromážděnými evangelíky strhla diskuse. Nejvíce otec a syn Mikešové dokazovali znalost bible, předpisů a citovali katolickému faráři zpaměti toleranční patent. Celá událost způsobila mnoho rozruchu, došlo dokonce k soudní žalobě na vikáře Hronka. Nakonec spor utichl, protože Hronek se z Klobouk odstěhoval.
Výnosy Ministerstva kultu a vyučování z roku 1856 umožnily evangelickým věřícím stavět věže se zvony a zřizovat své vlastní hřbitovy. V Násedlovicích byl evangelický hřbitov zřízen v roce 1863. Kamení na hřbitovní zdi se vozilo z Archlebova. Peníze na stavbu byly poskytnuty z obecní pokladny.
V roce 1878 byla postavena zvonice. Protože však nebyly peníze, zůstala zvonice rok bez zvonů. Později byly zvony ulity u firmy Weber v Brně. Byly dva. Na větším byl nápis: ”Nákladem evang. ref. křesťanů v Násedlovicích, přispěním spolubratra Viléma Maetzsche /správce dvora - pozn. autorky/, přispěním t.č. presbyterů J. Maršálka, Fr. Valenty a M. Trumpeše. Za duchovní správy F.Císaře, kazatele slova Božího v mateřském chrámu Páně v Kloboukách. L.P. 1878. Ulil Emil Weber v Brně. Oblecte se cele v odění Boží./Ef.Vl.1 1/.” Na menším zvonu byl tento nápis: ”Lebku také spasení vezměte a meč duch, jenž jest slovo Boží. /Ef. Vl. 171. L.P. 1878. Ulil Emil Weber. ”Výdaje na stavbu zvonice činily 690 zlatých a za zvony 354 zlatých. O zvonici se staral Matouš Janoušek a po něm Rudolf Dobeš. Na větší zvon zvonil před bohoslužbami, když se konal pohřeb, zvonilo se oběma zvony. V době protektorátu. v roce 1942, byly však všechny zvony v obci - z katolického kostela i z evangelické zvonice - sňaty a odvezeny pro válečné účely.
Služby Boží se nejdříve konávaly v soukromých bytech - např. v domě už zmíněného Daniela Trumpeše či v domě Františka Dobeše č.62. Proto dalším pokrokem pro evangelíky v Násedlovicích bylo zřízení modlitebny. V roce 1896 koupil za 420 zlatých František Dobeš v exekuční dražbě domek, který byl rozbořen a nákladem 2000 zlatých upraven na modlitebnu. Mnozí věřící si přáli vystavět menší kostelík asi za 4000 zlatých, ale návrh nebyl přijat, bránily tomu především důvody finanční. Modlitebna byla svému účelu předána 1.listopadu 1896, tedy právě před sto lety. Vybavena byla zřejmě velmi skromně. První kamna byla koupena až v roce 1929, takže bohoslužby se i v zimě konávaly v nevytopených prostorách. Harmonium bylo koupeno také v roce 1929 a to za 1000 Kč. Elektrický proud sem byl zaveden v roce 1930. Od svého postavení se modlitebna několikrát opravovala, vždy se však jednalo o dílčí opravy venkovních a vnitřních omítek, střešní krytiny. V roce 1943 se dokonce bratří a sestry usnesli, že jakmile to poměry dovolí, bude vybudována nová modlitebna včetně vhodné místnosti ke shromaždování mládeže. K přístavbě této místnosti došlo v letech 1976-1977, ale výstavbě nové modlitebny bránily především důvody finanční a snad i minulá doba, která rozvoji náboženského života nepřála. A tak až v letošním roce se násedlovická modlitebna dočkala generální rekonstrukce.
K farnímu sboru klobouckému patřily Násedlovice celá dlouhá desetiletí. V roce 1908 vznikla v obci kazatelská stanice, která byla po roce 1918, když se spojily církev reformovaná helvetská a luterská augspurská, nazvána Českobratrská evangelická kazatelská stanice. Jednou měsíčně sem dojížděl vikář Z Klobouk na bohoslužby. Ve zbývající neděle navštěvovali věřící farní kostel v Kloboukách. Ráno v půl osmé se pěšky vydávali na cestu, aby zkratkou po chodníku mezi poli došli do kostela včas. Chodívali v každém počasí a vracívali se až kolem jedné hodiny odpoledne. Pamětníci si na tyto doby jistě někdy, vzpomenou. v neděli odpoledne bývaly ještě v modlitebně nešpory, které vedl někdo z místních bratří, dlouhá léta to býval Josef Kadidlo. Evangelické děti navštěvovaly hodiny náboženství v místní škole. Sem za nimi přijížděli vikáři z Klobouk Starší žáci se zúčastňovali konfirmačního cvičení v Kloboukách. Po první světové válce chodilo do školy v Násedlovicíc až 270 žáků a z toho kolem 55 se hlásilo k evangelické víře. O vedení dětí se starali i starší členové sboru, scházeli se s dětmi v modlitebně, četli z bible, zpívali ze zpěvníčků, chystali vánoční besídky.
V roce 1946 vznikl filiální sbor církve Českobratrské evangelické v Dambořicích, ke kterému dodnes přísluší kazatelská stanice v Násedlovicích. Prvním kazatelem sboru byl vikář František Lutovský, který zde působil až do roku 1966. Během jeho působení získal farní sbor samostatnost. Bylo to v roce 1956 a ke sboru v Dambořicích patří obce Násedlovice, Ždánice, Bošovice, Želetice, Karlín, Žarošice se Silničnou a Zdravou Vodou Uhřice, Archlebov, Dražůvky, Nenkovice.
V letech 1966 - 1974 působil jako duchovní sboru farář František Hanák. Po svém nástupu do sboru věnoval velkou pozornost práci s mládeží. Mladí se scházeli jednou týdně v modlitebně. Často za nimi přijela i mládež z Dambořic, Bohumělic, Kašnice a také Z Hostěrádek. Na dvoudenním setkání pobývala v Násedlovicích evangelická mládež z Valašska. Zajímavá byla také sdružení mládeže v Kloboukách a dokonce v Boskovicích.
Po odchodu bratra faráře Hanáka byl sbor téměř dva roky neobsazen. V prosinci 1975 pak do sboru přichází vikářka Jana Gruberová, která zde s výjimkou mateřské dovolené pokračuje v duchovní práci dodnes.
_______________________________________________________________________________
Přehled kazatelů v Dambořicích s kazatelskou stanicí v Násedlovicích:
František Lutovský 1947-1966, František Hanák 1966 -1974, Jana Gruberová 1975 -1978, Jiří Gruber 1978 -1979, Jana Gruberová od r. 1979.
_______________________________________________________________________________
Na základě pramenů a literatury zpracovala Věra Dobešová. Obrázek modlitebny Miroslava Pantlíková